Sobota 19. listopadu
První dotek s Mexikem v Cancúnu – laguna Nichupté je tropická nádhera, i když ty pirátské sošky jsou spíš k smíchu. Máme za sebou první dávku tacos, quesadillas a testování místních piv jako Negra Modelo či Margarit. Jet lag nás sice vzbudil v nekřesťanskou hodinu, ale aspoň jsme si užily bazén. Pak přišla pecka: Chichén Itzá! Ten mayský areál je neskutečný, sice mayské rituály byly dosti krvavé, ale architektura bere dech. A koupání v cenote Oxman? Prostě jsme doslova sfáraly do jiného světa... mystika a hromada mořských potvor k večeři, co víc si přát.
Až budete fungovat na mém mobilu WiFi tak tohle dostanete:
Laguna Cancúnu je tropicky nádherná… a blbé sošky pirátů to tu hýždí jen tak legračně
Pro zeměpisné fajnšmekry: jsme na poloostrově Yucatán
Je to chrámový areál Mayů, prohlášený za jeden z novodobých divů světa
Médium vynecháno (WhatsApp export bez médií)
Ufff, den plný zážitků, teď hromada různých mořských potvor… a dobrou noooc 😉
objednal taxíky (to je v ceně zájezdu) a vyjeli jsme k mayskému chrámovému okrsku… nádherný zážitek… méně turistů více mystiky
Ten areál se nachází v nádherné tropické zahrado-džungli
Médium vynecháno (WhatsApp export bez médií)
Tak po výborné mexické snídaničce (burritos s hovězím atd.,fresh melon s banánem), kdy nám mírně zapršelo…
Médium vynecháno (WhatsApp export bez médií)
Neděle 20. listopadu
Dnešek byl o povznášejících chutích a mayské kultuře. Dopřály jsme si opravdu elegantní večeři a dorazily se Mezcalem – no, chutná to skoro jako nakouřená whisky Laphroaig, uff! Tahle cesta není o honění se za státy, ale o nasávání mayské historie a těch pověstných bílých pláží. Postele jsou tu královsky široké, tak se po té vší mexické snídaničce a ranním protáhnutí dobře spinkalo. Zítra už nás čeká Belize, tak balíme kufry a vyrážíme dál směr hranice...
Moooc elegantní chuť… vlastně jsme si nemyslely, že si to někdy budeme moct dovolit…
No a dorážíme se kořalkou MEZCAL. ufff, připomíná to whisky Laphroaig
Ještě pro upřesnění: tato cesta není poznávací ve smyslu seznamování se se státy, ale skutečně poznávání mayské kultury a pro dny odpočinku tzv. bílé pláže
Skvělá mexická snídaně… a jedeeeem směr BELIZE…
Pondělí 21. listopadu
Rozloučení s Mexikem proběhlo stylově – koupáním kousek od hranic. Pak přišla ta pravá legrace: přechod do Belize pěškobusem s kufry v ruce, to už u nás v Evropě fakt neznáme! Belize nás přivítalo cykly lijáku a spalujícího slunce, džungle je tu otevřenější a domky trochu chátrající, ale ta příroda... Široké silnice a u nich retardéry, co si prý staví sami prodejci ovoce. Cesta lodí na ostrov Caye Caulker byla třešničkou na dortu. Večer rumíček v altánu nad mořem a naprostá idylka.
Úterý 22. listopadu
Celý den na katamaránu, šnorchlování s rejnoky a dokonce jsme si mohly sáhnout na úžasné kapustňáky! Mořský svět u korálových útesů je naprostá divočina, barevné rybičky a sasanky všude kolem. Ráno jsme si sice zaplavaly „na vorvaně“ už v 6:15, ale stálo to za to. Je to fyzicky docela záhul, ty mayské schody i otevřené moře dají zabrat, tak se musíme pořádně krmit. Teď už nás rychloloď veze z Caye Caulker do Belize City a my jsme nevýslovně šťastné.
Středa 23. listopadu
Šup do Guatemaly! Pěšky přes hranice a najednou jiný svět – bohatší farmy, pastviny a tlusté krávy. Flores na jezeře Petén je barevný jako Zlatá ulička, prostě krása. Fascinuje mě mayská astronomie, ty jejich observatoře vypadaly jako dnešní hvězdárny, fakt koumáci. Večer v hotelu na břehu jezera nás sice varovali před krokodýly, tak jsme raději hupsly do bazénu a daly si hovězí na víně. Cesta k Tikal byla sice blokovaná stávkou, ale náš průvodce to zařídil a my se konečně mohly mayských staveb i dotýkat...
Čtvrtek 24. listopadu
Tikal nás dostal. Pohybovat se přímo v tom mayském osídlení, vnímat sílu historie a k tomu ty opice v korunách stromů... sice nešly vyfotit, ale byly tam! Dozvěděly jsme se, jak mayská civilizace doplatila na sucho, když prostě přestalo pršet a oni neuměli vodu získat jinak než jímáním. Quetzalcoatl, Opeřený had, nám v hlavě vrtá i s těmi mimozemšťany, je to podobné jako v Peru. Po dlouhém přejezdu jsme skončily na Rio Dulce – ranní koupání a smažené banány k snídani jsou prostě dokonalost.
Pátek 25. listopadu
Celodenní jízda motorovou loďkou po jezeře Izabal a řece Rio Dulce. Je to tu jako v obrovské botanické zahradě, sledujeme ptactvo a neprostupnou džungli. Městečko Livingstone nás nadchlo svou syrovostí, žádné turistické šméčko, ale opravdový život dnešních Mayů. Třešničkou na dortu bylo koupání v horkých termálních pramenech přímo v řece – chvíli horko, chvíli chládek, prostě neuvěřitelně příjemný relax. Život na řece má své neopakovatelné kouzlo, které se těžko popisuje...
Sobota 26. listopadu
Ranní koupačka v řece a pak přívozem směr Honduras. Ty jejich „velbloudí“ retardéry jsou fakt masakr, ale Copán za ten výprask stál! Mayské město s neskutečnými reliéfy a stélami králů s úžasnými jmény jako Kouř Jaguár nebo Kouř Šnek. Vítali nás tam nádherní papoušci a my se po půldenním přejezdu konečně pořádně nadlábly. V Copánu už začíná Advent, uličky jsou roztomile do kopce a z kopce, všude samý kamínek a barevný domeček. Je to tu prostě k sežrání.
Neděle 27. listopadu
Loučíme se s karibským teplem a míříme do guatemalských hor. V autobuse jsme si v zadní části vytvořili „první třídu“ s barem a šňůrou na sušení ručníků, tak se i ty dlouhé přejezdy dají přežít s humorem. Odpoledne v mlžném pralese biotopu Quetzal byl balzám na duši – ten vzduch a harmonie se nedají vyfotit. Spíme v Cobánu v bývalém klášteře, co vypadá luxusně, ale má takovou zvláštní auru. Vánoční hvězdy tu rostou jako velké keře, ne v květináčích jako u nás.
Pondělí 28. listopadu
Další horská „busturistika“ – náš busík nás tahá z rovin až do 2100 metrů nad mořem a výhledy jsou božské. Pozorujeme život indiánů, ženy v tradičních barevných sukních a všudypřítomnou kukuřici i banány. Chichicastenango na nás dýchlo šamanstvím a v horách potkáváme kmeny jako Mam nebo Kekčí. Sice se to už krátí, ale dnes jsme to zakončily u jezera Atitlán, které je obklopené vulkány. Pohled na hladinu při západu slunce je prostě za odměnu, i když je po setmění jen patnáct stupňů.
Úterý 29. listopadu
Poslední prohlídkový den na jezeře Atitlán: botanický trek, palírna kávy a galerie místních malířů. Zjistila jsem fascinující věc – banánovník není strom, ale bylina! Jednou vykvete a pak odumře, no kdo by to byl řekl. Teď už jsme v Antigui, což je UNESCO klenot s dlážděnými ulicemi (masáž pozadí zaručena) a romantickými ruinami barokních kostelů. Adventní atmosféra v kombinaci s výhledy na okolní vulkány je nezapomenutelná. Guatemala mi prostě přirostla k srdci.
Středa 30. listopadu
Poslední večer v Antigui s místním pivem a stále je krásné teplo! Městečko má úžasného latinoamerického ducha, Mayové jsou tu sice drobní, ale hrozně hezouncí. Užíváme si poslední toulky mezi ruinami a barevnými hospůdkami, v ulicích to fakt žije. Rozloučení se Střední Amerikou je to velkolepé, i když se nám do té evropské zimy ani trochu nechce. Antigua je prostě město s duší, kde by se dalo zůstat mnohem déle než jen pár dní...
Čtvrtek 1. prosince
Cesta na letiště v Guatemala City. Samotné město nás moc nenadchlo, je to taková ta klasická betonová džungle bez historie, ještě že jsme tam netrávily víc času. Ale těch uplynulých 14 dní v paměti zůstane navždy – nakoukly jsme do úplně jiného světa a o tom to cestování je. Teď už nás čeká jen západ slunce nad Panamou z okénka letadla a dlouhý návrat domů směr Brno. Tak snad dobře doletíme a ty zážitky v nás zůstanou co nejdéle...
Pátek 2. prosince
Šťastně jsme dorazily domů! Cestovní deník končí, nohy už jsou zase na pevné moravské zemi. Byl to nezapomenutelný mix historie, přírody a skvělé party. Díky všem, co nás sledovali, a moc ráda o tom všem budu povídat osobně u fotek. Střední Amerika byla jízda, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat...
Čtvrtek 22. prosince
Kdesi v předvánočním shonu se vrací vzpomínky na ty barvy a teplo... Prostě krása!
Sobota 24. prosince
Přejeme všem pohodové Vánoce! Ať v roce 2023 slunce vychází i zapadá beze strachu, v plném zdraví a svobodě pro všechny lidi dobré vůle.